Praha - Karlštejn Tour České spořitelny KPŽ

Můj druhý závod ze seriálu Kolo pro život. Závod se jede jako Velká cena města Prahy a tak účast na tomto závodě je vždy velmi vysoká. Bohužel pro mě to znamenalo vysoké startovní číslo bez startovního koridoru a tedy jsem byl odcouzen ke startu na chvostu pole. Původně jsem měl v plánu dorazit hodně brzy a dobrou pozici si zkrátka vystát, ale kdo mě zná tak ví, že nepatřím k těm, co by byli na startu mezi prvníma. Tedy ranní průběh byl standardní a tak z Teplic jsme vyráželi kolem půl desaté, tedy tak akorát abych vše v pohodě stihl. Do Chuchle jsme dojeli za deset 11, vyzvedl jsem číslo a než jsem nachystal kolo a sebe, zbývalo do startu cca 15min. Start zezadu mě tedy nemine. Beru to v pohodě, mám tento závod rád, dá se tu celkem předjíždět a není důvod to nějak hrotit. Stavím se na start jen pár minut před startovním výstřelem. Když vyrazíme volím pohodový start a nikam se nehrnu. Riziko pádu je příliš vysoké a já na ty loktovačky moc nejsem. Po výjezdu z areálu Chuchelského závodiště se jede směrem na Radotín po silnici, kde už je prostor se začít posouvat vpřed. Zrychluji, ale ne nijak na krev, chci se nejdříve trochu rozjet a tak na metu 5km jedu v rozumném tempu pod první kopec. Stoupání na Vélký Háj mi sedí jak profilem tak povrchem. Navyšuji tedy tempo, překvapivě tu není špunt a tak v levé stopě postupně předjíždím jednoho jezdce za druhým. Na trati jsou i první sjezdy, které jsou zrádné zejméná drobným kamením, které vás potrestá obratem jak vyjedete mimo ideální stopu. Taky se jede v lese na příjemných singlech. I tady by se dalo předjíždět, ale není důvod zbytečně riskovat, zas o tolik lepší nejsem. Trasa pokračuje směr Vonoklasy v příjemném rytmu. Jediné co mi narušuje pohodu je bolest prstů levé nohý. Po hodině v sedle celkem brzy. Musím to začít řešit, protože na Trilogy mě to několikrát donutilo zastavit a prsty promačkat. V obci Mořinka čeká první bufet, v klidu si zastavím, doplním vodu, dám si pomeranče a koláč. Bohužel mě tady předjíždí dost závodníků. Vracím se do sedla a vyrážím vstříc výzvě zdolat strmé stoupání na mezičas. Doposud jsem si říkal, že převodník 32z je pro tento závod velmi málo a troufl bych si klidně na 38z. Teď ale ne. Nevím kolik % stoupání má, ale klidně 20 bych si tipnul. Jsem jediný kdo zůstává v sedle, resp. jedu ze sedla ale netlačím. Pod vrcholem už jedu o chlup rychleji než ti co tlačí. Normálně bych slezl, ale skupina fanoušků na vrcholu skvěle fandí a tak se hecnu a nahoru to už docvaknu. Trať se začíná točit zpět směrem k Praze. Přes Roblín a dále na Vonoklasy směr Třebotov kde je druhý bufet. Trasa je stále příjemně zvlněná, žádné dlouhé kopce, spíš krátké prudké stojky. Občas se hecnu, jindy raději tlačím. Sjezdy nejsou obtížné, ale záludné diky volným mokrým kamenům a tak vidím několik pádů, které však na nikom nenechávají krom pár šrámů následky. V jednom sjezdu zpozoruji, že se mi uvolnil košík a tak na bufetu využívám servis a dotahuji. Byla by škoda přijít o nářadí, které je pod košíkem. Do cíle už je to kousek a čeká nás jen poslední kopec. Brzy začneme klesat do Radotína, ve sjezdu jedu raději na jistotu a moc neriskuji. Stoupám do závěrečného kopce, ale brzy musím tlačit jako všichni okolo. Nahoře naskakuji, promotám se lesíkem a najíždím na sjezd po schodech zpět dolů k Chuchli. Sjezd si parádně užiju, kolo funguje perfektně. Na silnici mě dojíždí skupinka a tak naskočím do háku a takto dojedeme až na ovál v Chuchli, kde se odpojím a dojíždím do cíle. Pěkný závod mám za sebou a odjíždím s dobrým pocitem.