Podkrkonošský maraton 2013

To byl zas nápad... Tento závod jsem si vybral jako test na dlouhé Sudety a byla to prověrka vskutku plnohodnotná. Start v 10 a prezentace do 9 pro mě znamenalo celkem brzké vstávání, ale zvládl jsem to a do místa závodu nakonec dorazil překvapivě brzy chvilku po 8. Před startem jako vždy klasika a vše v pohodě. Dokonce už mi ani nelítaj těsně před startem tepy nahoru a nejsem tak nervozní. Od startu jsem zvolil pohodové tempo a nijak neblnul a jel pěkně v klidu. Toto se mi poslední dobou vyplácí i přesto, že mě to stojí drahocené pozice. Prostě mi to chvilku trvá než se rozjedu a dostanu do tempa. Velmi rychle jsem se propadl na chvost a držel se asi 6km ve skupince s dalšíma závodníkama. Po nájezdu do terenu a prvních stoupání jsem už odpadl a začal pro mě můj standardní solo závod. Následujících 10km bylo asi technicky nejnáročnějších z celého závodu. Hodně kořenů, prudké sjezdy a všude přítomné bláto po předchozích intenzivních deštích. Z ničeho nic se za mnou objevil závodník, který krapet zabloudil. Chvíli jsme jeli spolu a pak mi odjel. Po technice následovalo dalších cca 15km už po širokých zpevněných cestách kde jsem se velmi dobře rozjel a začlo mi to šlapat. Dojel jsem si závodníka přede mnou a jel dál. V tuto chvíli jsem měl nejlepší pocit a opravdu mi to jelo fantasticky. Trochu zpět do reality mě vrátil výšlap na sjezdovku, kde mi to na louce neskutečně tahalo a tak jsem více tlačil než jel. Opět mě docvaknul poslední závodník. Nahoře na bufetu jsem si řádně odpočinul, posilnil se a pokračoval dál. V následujícím sjezdu jsem závodníka za mnou definitivně odpáral (jsem si aspoň myslel) a pokračoval dál v celkem slušném tempu. Profil tady už nebyl nijak náročný a hodně se šlapalo. Jelo se po širokých cestách a poměrně i dost po asfaltu. Takhle se pokračovalo další km. Kolem 50km jsem dostal první krizi a začal jsem pociťovat, že většinou tady už jsem v cíli. Krizi se podařilo překonat a jelo se dál. Profil byl pořád stejný, žádná technika a hodně šlapání. Krize se začala vracet někdy před 70km a to už propukla v plné síle. Co mě srazilo na dno byly zrušené poslední dva bufety. Když vám těžce dochází a na silnici si přečtete bufet 200m padne na vás euforie, že se najíte a trochu nakopnete. Jaký je pak pocit když zjistíte že bufet není nemusím asi popisovat. A stane se to dvakrát. No už jsem byl u konce a přece to nevzdám. Vodu jsem si vzal ze studánky co jsem mijel a jelo se dál. Ovšem od 80km mi seklo tak, že jsem to snad ještě nezažil. Rychlost na rovině 8km/h, nohy těžký neuvěřitelně. Prostě mi totálně došlo. Další ránou pro psychiku bylo když mě dojel poslední závodník a profrčel kolem mě jak eliťák. Tak to mě srazilo i v hlavě na dno. Inu bojuji na morál a musím to dát. 5km dokonce mě dojíždí kolona motorek a čtyřkolky co uzavírají závod. Říkám že už to nějak doklepu a nechávám je odjet. Závěrečné km už ani nevnímám. Přes sedm hodin jsem na kole neseděl hodně dlouho. Když dojíždím do cíle už běží tombola a dojezd do cíle je plný odpočívajících závodníků. Tak se jen tak propletu k časomíře a zjišťuji zda budu mít započten čas. Dobrá zpráva je že ano. Dokodrcal jsem se uspěšně do cíle dlouhé 90km trasy a při představě, že Sudety budou ještě o 20 víc... Cíl dojet jsem si splnil. Byl jsem poslední což mi nevadí, ale věřil jsem si na víc. Musím hodně trenovat abych tyto dlouhé tratě dojížděl alespoň trochu v pohodě a ne totalně dobitej. Příští týden KPŽ ve Varech a snad si zvednu trochu sebevědomí.