Mattoni 1/2Maraton Karlovy Vary

První letošní půlmaraton a nutno přiznat, že příprava nebyla úplně ideální. Vlastně těžko mluvit o přípravě jako takové. Od začátku roku jsem naběhal minimum km a to jen v období leden/únor. Během března/dubna jsem na běh neměl čas a soustředil se zejména na kolo. K běhu jsem se tedy vrátil až 14 dní před Varama. Dal jsem si dva po sobě jdoucí lehké treninky na 5km. Následoval jeden delší trenink na 12km, který mi ale způsobil značné puchýře na nohou a znemožnil tak další přípravu poslední týden před půlmaratonem. Musel jsem tedy chodidla šetřit a doufat, že se puchýře aspoň trochu zahojí a půjde běžet. Do toho všeho jsem se v květnu zapojil do projektu www.dopracenakole.cz a tedy každý den si dávám řádnou porci km. Od čtvrtého května mám tak nohy v každodením zápřáhu a moc jsem tak nevěděl co ve Varech očekávat. Na start jsem tak šel s čistou hlavou bez očekávání nějakého výsledku. Zkrátka poběžím dokud to půjde a pokud se nebudu cítit, tak to zabalím. Nemá cenu se zníčit, protože v pondělí mě čekají zas další km na kole. Start z "B" grupy dával příslib dobrého tempa na úvod závodu. To se po startu potvrdilo a i když se propadám pořadím držím prvních 5km solidní tempo 5:30/km. Puchýře na nohou citím, ale ne tak moc, že by mě to omezovalo v běhu. Podvědomně našlapuji trochu jinak, ale nepůsobí mi to potíže. Běžím tedy dál. Od 8km protahuju tempo na 6min/km. Krizové km přicházejí na 12km. Tempo propastné přes 7min/km. Stehna dávájí o sobě pekelně vědět a bolest je veliká. Když zastavím tak nohy neposlouchájí a mám co dělat se udržet na nohou. Zápřah z týdne na kole se zkrátka projevuje v plné parádě. Trápím se zhruba dva km a pak se to na chvíli zas rozběhne. Čtrnáctý km je poslední kde držím tempo na 6min/km. Protože jsem už na cestě zpět do Varů, chodidla nebolí tak jak jsem myslel, tak už věřím, že to zvládnu. Otázka co na to řeknou nohy. Od 15km už je to hodně nevyrovnané a bolí i lýtka. 17km už běžíme opět městem a tady se zastavuje už velmi špatně, protože atmosféra co vytváří lidé podél trati je opravdu super. Zajímavé je, že po celou dobu držím dobrou tepovku v aerobní zátěži a tak jediné co mě trápí je bolest svalů na celých nohou. Jít pěšky je horší než běžet, tak volím pohodové tempo kolem 7min/km. Bežím pomalu, ale běžím. Občas chvilku jdu, ale vždy jen pár metrů. Závěr je celkem zvlněný a každý metr převýšení strašně bolí. Meta 19km už dává jistotu doběhu a jde se pomalu do fínale. Nebudu tcrdit, že už to bylo snadný. Bolelo to strašně, ale cíl v dohlednu dělá svoje. 20km. 21km. Cílová rovinka. Probíhám cílem v čase 2:18. Nohy mě bolí strašně. Dojdu na hotel, jídlo a usnu ani nevím jak. Ráno se bojím co nohy, ale zdá se, že moje schopnost regenerace je pořád dobrá. Hotelový wellnes taky tělu prospěje a byť jsou nohy unavené, tak můžu normálně fungovat a hodnotit svůj výkon. Výsledkově to je můj nejhorší výkon, ale s ohledem na přípravu, kterou jsem měl před během, to beru jako dobrý výsledek. Jsem tedy spokojený a na půlmaraton doma v Ústí nad Labem se připrávím svědomitěji. Potěšující je i skutečnost, že hned v pondělí jsem schopen ujet dalších 80km na kole. Tak ať to běhá a v Ústí na startu. Cílem bude čas 1:50.