Ještěd Tour Kooperativy

Jelo se skvěle... O závodě v Liberci se říká, že patří mezi ty těžší v rámci KPŽ. Zázemí závodu se nachází v lyžařském areálu ve Vesci. před závodem vše tardičně, zaparkovat, vyzvednout číslo, převlíknout atd. Protože jsem dorazil celkem brzo měl jsem čas udělat trochu více fotek než obvykle. Taky jsem si projel úvodní km abych věděl co mě čeká. Počasí vyšlo skvěle a teploty kolem 20 stupňů slibovaly ideální bikové podmínky. Trasa obsahuje stoupání až pod vysílač na Ještědu a tak počasí mi dělalo radost. Na start jsem dorazil včas a cítil, že dnes by mi to mohlo sedět. Oproti minulému týdnu jsem měl nohy odpočaté, protože jsem v týdnu seděl na kole jen ve středu. Po startu se nasadilo hned pekelné tempo a protože se jede po asfaltu a z kopce moc šancí na předjíždění tady není. Hlídal jsem si hlavně prostor kolem sebe abych se nikde nesmotal. V nájezdu do terenu nás čekalo překvapení v podobě blátivého úseku. Naštěstí jsem si to najel a věděl kde se držet abych projel bez komplikací. Od této chvíle se začalo stoupat a já byl spokojený jak mi nohy jedou. Bezpochyb se jednalo o jeden z mých nejlepších startů v rámci KPŽ. Někdo mě samozřejmě předjel, ale nebylo to tak hrozné jako obvykle. Bohužel nadšení mi nevydrželo dlouho. Už v úvodu stoupání na Javorník mě začlo zlobit řazení a nešlo mi přeřadit na malou placku. Zrovna v tomto závodě celkem častý jev. Pro dokreslení situace jsem to před startem přehnal s pitím... Musel jsem si tedy zastavit, manuálně přehodit na malou placku, odskočit si a až pak pokračovat v jízdě. Toto mě stálo tak dobrých 50 pozic. Protože jsem měl dobré nohy rozhodl jsem se zabojovat a tahat to silou na střední pilu dokud to půjde i za cenu že urvu řetěz. Toto rozhodnutí neslo ovoce a celkem dobře jsem stahoval závodníky přede mnou. Na prvním bufetu jsem ani nestavěl, čapl vodu a jel dál. První stoupání na Pláně pod Ještědem jsem zvládl velmi dobře. Po rozdělení tras už jsem neměl na zádech chrty z krátké a dost se mi ulevilo. V jednom sjezdu když mě tihle borci předjížděli, tak jeden dost riskoval a málem jsme to neustáli oba. Pěkně jsme se drcli řidítky. Naštěstí to dopadlo dobře, oba jsme to ustáli a mohli pokračovat dál. Já si tedy pod kopcem musel trochu zvolnit a uklidnit se. Dost mě to rozhodilo. Po prvním stoupání následoval technický sjezd, který obvykle bývá totálně rozblácený a nedá se to jezdit. Letos bylo sucho a i tento sjezd byl v pohodě sjízdný. Následoval další výjezd a potom velmi rychlý sjezd po široké cestě. Úskalí tohoto sjezdu je v povrchu, které tvoří drobné kameny a pokud člověk nešikovně zmáčkne brzdu... Tak i toto jsem zvládl a vzhůru do dalšího stoupání na Ještěd. Chvílema je to už nekonečné. Povrchy se střídají a tak jseo i asfaltové úseky kde si člověk odpočine. Krpál u můstků je obzvlášť vypečený. Tuším že něco okolo 17%. Při představě že silničáři to jezdí se svýma převodama... nechápu. Závěrečné metry stoupání jsou již po silnici a tak se to dá. Nahoře točíme levou a následuje sjezd. Dlouhý sjezd. Ani nepamatuje kdy mě tak bolely ruce ze sjezdu. Dodně rychlé a hodně rozbité. Poslední výjezd na Javorník a už jen šupem dolů. Na sjezdovce podléhám pokušení a zkouším klopenky které jsou na trati. Hned druhá mě školí a vyjetá rýha mi dává signál, že na tohle nemám a tak raději pokračuji v klidu dál. Poslední metry už jsou v pohodě, přede mnou nikdo, za mnou nikdo. Není kam spěchat a užívám si to. Moc povedený závod, bez významné krize, hodně do kopce, dobré sjezdy. Celkový čas 4:09:35 patří k těm v poslední stovce, ale dnes mě to skutečně bavilo. Plzeň nejedu, mám druhý vrchol sezony dlouhé Sudety. Tak ve Valticích na sprintu.