Final Stage - Vraní hory

Poslední závodní den... Ráno se budím brzy, ale daří se mi ještě usnout a tak vstávám jako obvykle. Hlavou se mi pořád honí jen myšlenka na dokončení závod. Tělo už je dost unavené a předchozí namáhavé dny jsou již znát. Jede se na start. První km závěrečné etapy směrují na Bišík a mě toto nenáročné tří kilometrové stoupání dává pěkně zabrat. Aspoň se pořádně zahřeju a rozjedu nohy uklidňuji se. Následuje sjezd a tím dnes zkončila všechna sranda. Další km jsou pro mě skutečně muka. Tlačím do kopce a pak zas z kopce. Jen vzpomínám na včerejší etapu jak byla fajn a nechce se mi věřit, že toto trápení nemá konce. První bufet a trať se nemění. Buď do kopce a nebo z kopce. Místy se dá jet, ale není to dobré. Psychicky jsem totálně na dně a v tu chvíli přichází zase stoupání kde tlačím. Následuje několika km dlouhy single po hranici mezi patníky a tady už se to na mě sype total. Poprvé začínám pochybovat zda budu schopen toto dojet. Uklidňuji se, že nic netrvá věčně a dostal jsem info, že pak bude bufet a za ním už se to dá. Protože jsem již sám a nemám šanci se v pořadí nikam posunout (realně jsem neměl šanci od první etapy, ale věřil jsem), tak alespoň více fotím a snažím se užívat místní skvělou atmosferu tohoto prostředí. Jediné co to kazí jsou zas ta hovada (hmyz) na který reaguji nějak přecitlivěji a když mě kousnou hned mi oteče. S tím jsem se pral již loni a tak jsem repelentem vybavený, nicméně pár boláků mám. Sjezd k bufetu je skutečně výživný a já jsem rád, že ho sejdu bezpečně pěšky. Od bufetu už se jede, JEDE !!! Doposud jsem víc tlačil. Trochu mě to dodá energie a zas si to užívám. Za bufetem měla být odbočka na DEMO a zatím nepřichází. Km utíkají a stále nic. Vrací se depka z obavy, že jsem minul a jedu dlouhou. Naštěstí se tak nestalo. Od odbočky už nejsem schopen rytmus a tak je to spíš takové trápení, které se s přibývájícím časem a nájezdem km neustále prohlubuje. Pořád pořád do kopce. Začínám poznávat úvodní km dnešní etapy a protože je dnes začátek i konec totožný trochu mě to uklidňuje. Výjez na Bišík je ale pro mě nekonečný. Nejsem schopen jet a tak střídavě tlačím a jedu. Prožívám opravdový očistec. Kolemjedoucí závodníci z dlouhé se mnou májí soucit a občas mě někdo slovně povzbudí. Děkuji. Kopec je opravdu nekonečný. Normálně by se dal jet, ale když je člověk zlomený, nejde to. Dívám se před sebe a říkám si, že teď už musí být konec.. a není, jede se dál. Tak teď.. a zase nic. Takto se to několikrát opakuje do chvíle, kdy bezpečně poznávám, že do kopce zbývájí 3km z kopce. Okamžitě se mi lepší náláda a propadam euforii. Sjiždím dolů a byť psychicky úlně vyčerpaný, tak radostně projíždím cílem. Dostávám triko FINISHER a uvědomuji si, že hlavní úkol letošní sezony mám splněný. Dojel jsem Trilogy DEMO.