O víkendu se mi nepovedl závod v Brdech a tak jsem pořádně trenoval a do treninku zařadil i první ročník závodu "Cukroušův mazec" který se jel v okolí Cukráku. Sponzorem je můj domácí servis a tak jsem nemohl odolat a rozhodl se podpořit dobrou věc. Nevím proč, ale někde se mi zapsalo, že se bude jednat o pohodovou vyjížďku v pohodovém tempu. Jaká CHYBA! K tomu ale později. V pondělí jsem se zajel podívat do zázemí závodu, resp. do míst kde zázemí bude. Úterý slibovalo opět pěkné počasí. Z domova jsem vyrazil po devaté hodině a v klidném tempu jsem dojel na start. Nejel jsem autem, protože start je cca 15km od mého domova a tak mi to přišlo zbytečný. Kde jsem myslel, že bude start bylo jen pár aut a vybalujících se cyklistů. Zahlédl jsem borce na kole, který měl už číslo. Zeptal jsem se, kde je prezentace a on že to je až nahoře a pokud počkám, tak tam jede ještě jednou. Tak jsme se rozjeli společně a dojeli až k prezentaci. Zázemí závodu bylo skromné, ale se vším co je potřeba. Přidělal jsem si číslo a šel se trochu projet po trase závodu. Tady už jsem tušil nějakou zradu, ale zatím vše ok. Startovalo se od spoda a tak jsem si sjel dolů a čekal na start. Před 11 jsme se seřadili na startu, bylo nás cca 150, tedy celkem solidní startovní pole. Soupeři pro mě žádní (všichni tak min. o 2 a více kategorii lepší než já) a tak jsem už tady věděl, že nejvíce budu bojovat sám se sebou. Přihlásit se na dlouhou byla výzva... Po startu se startu se tto hned natáhlo v úvodním stoupání a do terénu jsme již najížděli dobře natažení. Nijak jsem nebláznil a snažil se jet na pohodu....
Velmi rychle jsem pochopil, že MAZEC v názvu není jen tak pro srandu. Trať byla luxusně zvlněná, jezdivá. Asi 3-4 kopce nebyly v mých silách vyjet a tak jsem si po dlouhé době vyzkoušel tlačení. Měl bych to trenovat na Trilogy :-) Když jsem konečně dorazil na občerstvovačku nevěřil jsem, že mám v nohách teprve 15km. Další cesta ubíhala ve stejném rytmu a já se začínal trápit, protože nohy mě už opravdu bolely. Některá stoupání byla opravdu peprná přes 20%.... Když jsem dojel na druhou občerstvovačku věřil jsem, že už mám nejhorší za sebou. Byl tam ještě finální kopec a divoký sjezd. Když jsem se konečně vymotal na silnici (těchto úseků tam bylo opravdu oskrovnu) a pustil to do závěrečného sjezdu bylo jasné, že jedno kolo bohatě stačí.
Zabalil jsme to a jeden okruh jsem zajel na hranici 2h. Potom co jsemtrochu vydechnul a nalil do sebe nějaký energy drinky půjčil jsem si od kluků 29" bike a vyrazil se trochu projet a otestovat tento tank... Bohužel nohy už mi opravdu nejely a tak jsem se opravdu jen tak povozil. Zkusil jsem několik technických úseku a 29 se chovala báječně. MUsím si jí otestovat ještě až budu v lepší formě. Kolo jsem vrátil a vydal se ochutnat avízovaný slibný gulášek. Gulášek byl opravdu výborný. Na losování tomboly se mi nechtělo čekat a tak jsem jel domů. Po cestě už mi chvílema opravdu docházelo a měl jsem křeče v nohách. Vše jsem ale zvládnul a domu dorazil v pořádku do náruče svojí ženy. Nemá to se mnou jednoduchý. Nultý ročník tohoto maratonu posadil latku hodně vysoko. Já jsem si odnesl ponaučení, že i odpočinek je třeba trenovat. Už se těším na další ročník....