Author Šela Marathon

Šela patří k závodům, kde si na začátku sezony ověřuji formu. Poslední roky jsem na jaře absolvoval tzv. trojblok (Trans Brdy - Cukroušův mazec - Šela marathon). Letos jsem Brdy nejel, protože den před jsem se vrátil z dovči, Mazec se jezdí 1.5. a letos to byl pátek před sobotní Šelou, tak volba padla jet jen Šelu. Na Moravu jsem se přesunul už v pátek, v klidu vyzvednul číslo a relaxoval u hokeje. Před spaním jsem si uvědomil, jak mi tenhle koloběh závodních víkendů chyběl a padla na mě příjemná předzávodní tréma. Ráno vše probíhalo dle zajetého scénáře jako by to bylo minulý víkend co jsem uzavřel sezonu 2014. Na startu jsem se postavil tradičně na chvost startovního pole. Nejdříve vyrazila první vlna a následně druhá "výletnická". Hned po startu jsem cítil že to není ono. Nohy nejely jak bych si představoval a letošní absence najetých km se projevovala čím dál víc. Po nájezdu do terenu se situace mírně zlepšila, ale nijak dramaticky. Na zpětném křížení trati, někde kolem 5-6km jsem už cítil nevyhnutelný verdikt: na Helfštýně slezu. Technickou část jsem projel až překvapivě dobře a celkem si ji i užil. Podpora diváku v některých sekcích je fajn. Při výjezdu na Helfštýn si to užívám a při průjezdu cílem hlásím časomíře DNF. Dneska na to prostě nemám. Je třeba potrénovat a vyladit formu směrem k vrcholu sezony. Čas ještě je.