Na Šelu jsem se rozhodl přihlásit na doporučení svého kolegy z Ostravy, který mi vyprávěl, že je to super závod. Navíc letos dlouhá varianta 93km se jela jako mistroství ČR v marathonu a účast potvrdil i úřadující mist světa v cross country Jaroslav Kulhavý. Já se rozhodl pro krátkou variantu 56km. Cesta v pátek na moravu nebyla úplně ideální a tak jsme dojeli až po jedné v noci. V sobotu jsem stával brzy, abych do Lipníku dorazil včas, měl jsem to necelých 100km a číslo bylo třeba vyzvednout do půl 11. Zázemí si myslím, že bylo nachstáno kvalitně, po bezproblémovém zaparkování mě čekal výšlap na hrad Helfštýn. Trochu mě zaskočili, když mě nechali zaplatit vstup na hrad, ale nějak jsem to neřešil, ať si nějakou tu kačku vydělaj... Vrátil jsem se k autu a vše si v klidu nachystal. Následně jsem se přesunul na náměstí do Lipníku, kde byl start. Přejezd cca 5km a potkal jsem borce, co to jede už po 12 a vzal mě úsekem, kde budem dojíždět do cíle. Aspoň budu mít výhodu jsem si říkal. Na náměstí jsem ještě necelou hoďku zevloval. Řekl jsem si, že neudu blbnout a odstartuji na pohodu až na konci startovního pole. Když vyrazila první vlna, byljsem ještě v klidu ve stínu u obchodů a vubec jsem se netlačil do startovního koridoru. oPět minut po první vlně jsme mohli vyrazit i my ostatní. Startem jsem projížděl opravdu jako poslední závodník, tak jsem si říkal co mi to v závodě přinese. Nutno tady podotknout, že organizačně to mají kluci vymyšleno dobře. Prvních 10km se jede po rovině a relativně širokých cestách, tedy nehrozí nikde žádná zácpa, či špunt, popř. nucené šlapání do kopce. Během těchto km jsem se posunul o dost míst dopředu a začal si říkat, že je to pohoda. Průjezd tunelem byl luxusní a přišlo první bláto a louže. Před víkendem pršelo, tedy trať slibovala bahení lázeň :-)
A tady skončila pohodová projížďka... Následující přejezd přes totálně podmáčenou louku byl testem techniky. Mě bohužel nevydržela vidlice a přišel jsem o 100mm zdvih. Odfoukla se a zdvih byl cca 20mm a při jakékoli nerovnosti jsem šel na doraz. Závod se přesunul do lesa a mě se profil trati hodně líbil. Krátké stojky a když dlouhé stoupání tak s kvalitním podkladem. To mě vyhovuje, protože nejsem dobrý v technice. Sjezdy kde obvykle ztrácím nejvíc zatím byly ok a dával jsem je sice opatrně, ale dával. První občerstvovačka byla pocitově až za dlouhou dobu, ale zřejmě to bylo dáno tím, že se snažím jezdit a nekoukat na ujeté km, mám tam nastavenou teplotu.
V klidu jsem se najedl, protože na tomto nyní hodně pracuju, tj. jíst během jízdy, protože to si myslím bude na červencový etapák jedna ze zásadních věcí. Taky jsem se rozhlížel kolem sebe a začal okukovat skladbu skupiny ve které jsem jel. Ve sjezdu mi většina pláchla, ale na rovině, popř. sjezdu jsem si je vždy docvakl. Závod se přesunul do druhé poloviny a bahno bylo všude. Technika začala zlobit a nešlo mi moc dobře řadit. To ale k bahnu patří. Občas jsem to tedy táhnul na těžší převod než bych to jel normálně.
Závod utíkal a jsem se držel ve své skupině, někde jsme se sjeli, jindy jsme byli natažení na 1km. Na druhé občerstvovačce nám řekli, že nyní je to už jen 23km do konce a většinou z kopce. To mi udělalo radost a byl jsem tedy pohodě. Trať se ještě několikrát zvlnila, ale zásadní byl sjezd korytem řeky, kde jsem se hodně propadl a ztratiljsem kontakt se svou skupinou. Bláto bylo všude, všude, všude... Něco opadalo na velkém brodu, kde mě skupinka fandících přesvědčovala že to dám. No zkusil jsem to a zastavil se v půlce. Jedna noha musela úplně do řeky a pro následujících 15km to nebylo moc příjemné zjištění. Zima nebyla, ale teplo taky ne. Po tomto sjezdu jsem se kousnul a dal do toho opravdu vše a po usilovné stíhačce se mi podařilo docvaknout mojí skupinu. Protože jsem věděl, že do cle už tonení daleko na nic jsem nečekal a letěl dál. Zařadil jsem se do skupinky ještě v předu. To už jsme byli v pasáži, kde jsem ráno projížděl s tím borcem. Tedy do cíle něco přes 5km a skupina asi 6 jezdců. Bohužel ještě před nájezdem do lesa pod Helfštýnem mi došlo a nedokázal jsem se ve skupině udržet a propadl jsem se. V lese jsem se zase chytl a držel se na dohled. Bohužel při výjezdu z lesa mi podivné zvuky od zadního kola daly jasný signál, že je zle. Řetěz mi rupnul cca 3km před cílem na úpatí Helfštýna. Už jsem na to neměl psychicky to nytovat a tak jsem si alespoň chtěl splnit morální povinost a že to doběhnu, dotlačím, dojdu.
Dotlačení do cíle mě stálo cca 25min z výsledného času, který by i tak nebyl pod 4 hodiny, což byl takový můj cíl to tak zajet. Po dotlačení do cíle jsem byl spokojen, splnil jsem a dojel. Dokonce se semnou pustil do rozhovoru moderátor v cíli, který mě utvrdil, že nejsem jediný a že hodně lidí uthlo řetěz, nebo chytli defekt právě tady pod kopcem. Dal jsem si jídlo na občerstvovačce v cíli a krátce pokecal s dvouma klukama, s kterýma jsem jel ve skupině a probrali jsme mojí smůlu v závěru. Když jsem viděl,kolik lidí čeká na jídlo, rozhodl jsem se na nic nečekat a po naložení kola jsem se rozjel domů. Tento závod mě velice oslovil a pokud to bude jen trochu možné za rok jedu znovu. Profilově mi to tady opravdu sedí apokud by se zadařilo a bylo trochu sucho, tak i ty sjezdy by byly pro mě lepší. Opravdu jeden z nejlepších závodů, co jsem kdy jel a vřele doporučuji.